Trpasličí lidé

V 1997 v Jakartě byla snad poprvé veřejnosti představena výstava

malých trpasličích, můžeme říci lidí.

Tato výstava představovala mumie čtyř lidí.

Vzpřímená postava, delší ruce a ostré dá se říci nehty na rukou a nohou.

Tvář těchto mini lidí má spíše zvířecí výraz. Těžká víčka nad očima a velké špičáky.

Mumie mají dlouhé vlasy, 2x delší než celé jejich tělo, které je dlouhé zhruba 20 cm.

Je zajímavé, že domorodci tvrdí, že se živý olejem a květy,

ale špičáky naznačují i potravu živočišnou, slouží na trhání masa.

Domorodci dávají těmto mumiím skleničku krve k oleji a ke květům.

Mumie prý po několika dnech vložení zkumavky do skleněného sarkofágu,

krev vypijí, tím si mumie zachovává svěžest.

Na Jávě tvrdí, že mini lidé po vypití krve, umí uchovávat svá těla, a prý jen spí.

Trpasličí mumie jsou jednou z největších záhad.

Mají dobře zachovalé vypracované svalstvo, jemné chloupky na těle.

Výborně vyvinuté pohlavní orgány. Mumie podivně páchnou. Není to ale zápach rozkladu.

DNA prokazuje příbuznost s lidskou DNA. Pověsti o malých lidech jsou i u nás,

v Býčí skále jsou důkladně opracované chodbičky jen pro takto malé lidi.

Dochovaly se dokonce i jejich pracovní nástroje, lopaty, krumpáče. Některé mají 5 cm.

Na Fidžských ostrovech jsou výjimečně zahlédnuti tito malí humanoidi.

Ale mají více kuželovité hlavy. Kostra trpasličího tvora je dokonce v Londýnském muzeu,

je malá, příbuzná s člověkem, jen hlava je větší.

Na Krétě se nachází celý komplex úzkých podzemních chodeb,

našly se tu kamenné sekyrky dlouhé opět pár centimetrů.

To samé se našlo v Peru, podzemní malé chodby, ale i misky, hrníčky a rituální

potřeby pro tyto malé jedince.

Pověsti o skřítcích z našich předků, mají tedy svou historii.