Posvátné koně

Od starověku patří koně mezi posvátné.

Pro štěstí sloužil kůň bílý, byl to vyslanec tepla a světla.

Obrazy koní na zdech staveb a domů sloužily k ochraně obydlí.

Dříve se koně zobrazovali i do vzkazů pro nás v malbách.

Červení ohniváci patřili ranní Jitřence-Venuši,

černý kůň značil noc a temnotu.

Ale i hvězdy a souhvězdí byly odjakživa přirovnávány ke koním.

Hodně důležité bylo dříve přirovnání, kdy nebeská kobyla posílá své

mléko na zem ve formě rosy, ta ranní rosa byla přirovnávána k něčemu

velmi léčivému a silnému. Měla kouzelné účinky.

Kůň byl zobrazován jako moudrý, v pohádkách i jako rádce, ale i bujný a nepokojný.

Zkrotit koně v mystice znamenalo, najít klíč a podřídit si přírodu.

Dříve si musel každý muž najít svého koně a zkrotit si ho sám.

Pak byl mladý muž přijat mezi starší.

Jezdec vždy přináší nějaké symboly, má více významů.

Přináší změny a dle barvy koně načasování a

změny dobré - bílý kůň, či špatné - černý kůň.

Můžete si i všimnout, že koňské věci slouží jako talismany,

od ohlávek po podkovy, rolničky, ale i koňské lebky na obydlích.

Také symbol jednorožce je přisuzován něčemu magickému,

je považován za symbol čistoty a úcty. Dával se do erbů a měl své tajemné pověsti.

Musel být polapený za pomocí čisté panny.

Ale i kentaur, napůl kůň, napůl člověk.

Jeden z nich Cheirón je dodnes v astrologii používán, byl to moudrý kentaur,

který vychoval plno hrdinů, jako například Achillese.

Po smrti ho Zeus vyzvedl na oblohu. Pak tu máme Pegase, okřídleného koně,

který je do dnešní doby symbolem jak erbů, tak básníků.

Bílý kůň nesoucí v sobě čistotu, moudrost a sílu.